PATHOGENIC - Crowned in Corpses
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
NUCLEUS vznikli v roku 2012 v Chicagu a napriek tomu, že nepatria medzi veľmi známe mená a členovia tohto kvarteta sa ani v minulosti neangažovali v skupinách či projektoch, ktoré by zo vzdialenosti niekoľkotisíc kilometrov vyzerali inak než ako naozaj hlboký americký underground, za priblíženie určite stoja. Prinajmenšom pre fanúšikov death metalu, skôr takého menej tradičného, svojsky zahraného i znejúceho a s odkazmi na staršie legendy. S tými ich nespája len znenie, ale napríklad aj sci-fi tematika, ktorá síce v kovovosmrtiacom žánri získava na obľube – stačí spomenúť DEEDS OF FLESH, WORMED, PATHOLOGY, viacero mladších BDM a tech/BDM zoskupení, ale NUCLEUS sú prístupom ešte trochu inde.
„Entity“, druhý album tohto spolku, obsahuje osem skladieb za 38 minút a po hudobnej stránke ide o svojsky pokrútený a disharmonizujúci death metal s vesmírnou náladou podobnou tej, ktorú vytvárajú ARTIFICIAL BRAIN. Možno nie sú natoľko technickí – a už vôbec by som ich v tomto neprirovnával napríklad k PYRRHON alebo GIGAN –, ale sci-fi švih v štýle „trochu ako zbrutalizovaný starý VOIVOD“ majú. (Nakoniec, aj logo NUCLEUS čo-to o inšpirácii napovie.) Nehrnú sa do nejakých extrémov, celé je to síce naozaj svižné, neraz sa tu blastuje, ale hudba hlavne divoko krepčí v pokrútených ne-melódiách, ktoré v spolupráci s veľmi povedomým zvukom navodzujú dojem, že v Chicagu začali hrať „po fínsky“ a naozaj sa im to darí. Ak si pamätáte kultovú, pred pár rokmi oživenú deathmetalovú podivnú hydru DEMILICH, tak ocitáme sa zhruba niekde tu.
Vokálne to nie je až taká divokosť ako kloktanie Anttiho Bomana, ktorý sa k mikrofónu dostal zhruba tak, že nikomu inému sa nechcelo, v podstate ani netušil ako vlastne na to a takto sa „dopustil“ unikátneho extrémneho prejavu, ale celkovo tam hudobná podoba je. Nie až taká ako u dávnych US uctievačov DEMILICH, ktorí si hovorili BIOLICH, z Fínska tu nájdete aj paralely k ADRAMELECH a netreba zabudnúť ani na dobre ukrytý klenot z čias praveku sci-fi death metalu, TIMEGHOUL z Missouri. A názvy skladieb sú v porovnaní s tými na nesmrteľnom „Nespithe“ lakonické na maximum. Čo sa tu ale počíta je to, že ak vás mrzelo, že dnes už takéto nahrávky nevznikajú, tak tu máte kvalitnú novinku presne v tomto duchu.
Sci-fi death metal fínskeho typu a s americkým pôvodom? Nech sa páči, veľmi výživné.
8 / 10
Dan Ozcanli
- gitary, vokály
Dave Muntean
- gitary, vokály
Ryan Reynolds
- basgitara
Pat O'Hara
- bicie
1. Arrival
2. Entity
3. Uplift
4. Mobilization
5. Approach
6. Outpost
7. Dominion
8. Timechasm
Entity (2019)
Fragmented Self (split) (2017)
Sentient (2016)
Hegemony (EP) (2015)
The Colony (EP) (2013)
Contact (demo) (2012)
Nibiru (Arrival of the Ancients) (SP) (2012)
Vydáno: 2019
Vydavatel: Unspeakable Axe Records
Stopáž: 38:27
-bez slovního hodnocení-
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".
Poměrně rozporuplná nahrávka. Na jednu stranu slyším spoustu zajímavých technicko-disonantních motivů ve stylu GORGUTS, na stranu druhou mi chybí větší tlak a mnohem hrubější pokožka. Přiznám se, že rovněž nemám kdovíjakou radost ze slabšího vokálu.
Doom a housle, to už tady bylo. Ale doom, dudy, mandolína a citera? Švédi chytře spojují houpavé metalové riffy s folkem, středověkými tradicionály a instrumentací. Hudba je to duchovní i zemitá, smutná i povznášející. Uvidíme, jak ustojí zkoušku časem.
Atmosféra by se na nahrávkách těchto Francouzů dala krájet. Jsou v tom emoce, pestrá škála spíše melancholických nálad a těžké kytarové riffy. Album opět s jistotou plující v mezinárodních vodách vymezených doom metalem, gotickým rockem a sludge metalem.
Belgické trio si na debutovém EP celkem okatě bere za vzor Američany TOOL, ale kompenzují to výrazným ženským vokálem. "The Paranoia, Hysteria" je třeba brát jako rozjezdovou položku. Uvidíme, kam to skupina nasměruje příště, potenciál tu cítím.